Černý Leknín
Impozantní honosná vila vybudovaná na samém sklonku 19. století patří k nejvýraznějším historizujícím stavbám v Táboře.
Historie
Vilu Černý leknín si v letech 1898-1899 sám pro sebe „na penzi“ navrhl a nechal vystavět František Novák, architekt a táborský rodák, který však celý svůj profesní život úspěšně působil v Budapešti, kde vyprojektoval na sto různých staveb. Vlastní vilu situoval na tehdy ještě prázdné pozemky na svahu mezi Bechyňskou branou a Lužnicí a dům se tak stal prvním objektem budoucí vilové čtvrti, která svůj regulační urbanistický plán získala až o tři roky později. Měla se stát „idylickým zátiším“ pro lidi, kteří se sem každý večer budou vracet ke svým rodinám po těžké práci.
Na stavbu, kterou vedl táborský stavitel František Klier, dohlížel starší bratr Františka Nováka, Václav, který působil v Táboře jako berní kontrolor a ve vile žil se svou manželkou. Pro okázalou stavbu se tak vžil název vila bratří Nováků.
Dědičkou domu se stala dcera Marie, jediné dítě Františka Nováka, která se provdala za talentovaného hudebního skladatele Emanuela Maršíka. O Maršíkově opeře, jejíž název Černý leknín dnes Novákova vila nese, se pochvalně vyjadřoval i Richard Strauss.
V roce 1952 byla vila zestátněna rodině Jarmily Krulišové, dcery Marie a Emanuela Maršíkových. Do objektu se přestěhovala školka a pionýr. Od 60. let ve vile sídlila Okresní vojenská správa. Rodina Krulišových jej zrestituovala v roce 1992 a upravila na penzion a galerie. Vila si po letech bez péče ovšem žádala intenzivní rekonstrukci a Krulišovi ji byli o dva roky později nuceni prodat. S novými majiteli, rodinou Jarošových, prodělala vila stavební úpravy a sloužila jako penzion. Přespávaly v ní i slavné osobnosti, podle některých zdrojů, mimo jiné, i kapela Boney M.
V roce 2020 Černý leknín zakoupila společnost 4Leaders, s.r.o. Z části objektu se stávají kanceláře, část se bude dále využívat k ubytování a eventům. Nejprve ovšem projde citlivou architektonickou úpravou, která ji zbaví nánosů 90. let a nechá ji znovu se nadechnout.
Architektura
Bohaté tvarosloví a na rodinnou vilu velkorysá velikost projektu navozuje dojem zámku ve stylu severské renesance.
Stavba kombinuje novorenesanční prvky s novogotikou, jak bylo typické pro stylový eklekticismus konce 19. století: vstupní rizalit se zdobeným portálem, bosované zdivo, dekorativně pojednané štíty, balkonky na krakorcích a zároveň pevnostní charakter věží na nárožích či okno v gotizujícím arkýři v nejvyšší věži.
Interiéru vévodí hala se schodištěm s kovaným zábradlím, vinoucí se od přízemí až do druhého patra. Hala je završena štukovaným stropem s lunetovými výsečemi s malbami krajiny. Nejreprezentativnější prostor představuje rozlehlá jídelna situovaná do prvního patra, s velikým oknem v bohatě řezbářsky pojednaném arkýři. Velkorysé prostory dovolily kromě pokojů i umístění koupelny, pokoje pro služky i kuchyně v obou patrech. Ve sklepě se nacházela lednice, prádelna s výtahem, vinný sklípek i byt domovníka. Zahrada se v původní podobě nedochovala, v 90. letech prošla radikální úpravou. Přistavěna byla rozlehlá terase na krytém parkoviště pro hotelové hosty.